NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čerstvý londýnský objev, který koketuje s odkazem THE MARS VOLTA, britským punkem a rock’n’rollem i hardcorovou energií, zaujme hlavně spojením hudební progrese a organické živelnosti. V srdci kapely bije v první řadě staré dobré rockové srdce, které má přímočarý tah na branku a neurotické kytarové jízdy i post-hardcorové elementy používá jako koření dodávající materiálu specifickou originální příchuť. Ačkoliv se z minulých vět může zdát, že ZOAX jsou ve svých skladbách lehce žánrově roztříštění, není tomu tak. Celá kolekce působí kompaktně a sevřeně.
Nezanedbatelným prvkem ZOAX je neustálý vývoj skladeb. Nesází se zde na silné refrény, spíše na epičnost, která možná nebude na úplně první poslech, ale rozhodně stojí za ten druhý a třetí, protože vám po čase odhalí spoustu silných míst, na která se budete těšit. Vokál krouží kolem čistého zpěvu, chrapláku i řvaní a ve všech svých polohách je kupodivu přesvědčivý a živočišný poplatně tomu, jak to hudba potřebuje. Pro mě další zajímavé zjevení na britské scéně, které má po debutovém EP velmi solidně nakročeno k plnohodnotné desce.
7,5 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.